Skip to content

Cheltenham

Protože moje práce v Dánsku končí, musel jsem se rozhodnout pro nový projekt a nové působiště. Nakonec zvítězil Cheltenham – je to lázeňské město v Gloucestershire v Anglii, zhruba vprostřed mezi Birminghamem a Bristolem (ukazuje se, že lepší letecké spojení do Prahy bude z Bristolu) a má něco přes sto tisíc obyvatel.

Okolní krajina vypadá příjemně zvlněně, myslím, že bude na kolo úplně skvělá. Také je to jen kousek do jižního Walesu – tam je několik zajímavých národních parků a hlavně hory (nejvyšší, Pen y Fan, má 886 metrů).

V Cheltenhamu se každoročně pořádají známé dostihy – ne že by mě dostihy nějak zvlášť zajímaly, ale budou teď v polovině března, tak bych mohl využít příležitosti a zajít se na ně podívat. Cheltenham také hostí několik festivalů, nejvíce mě zaujaly literární a vědecký, ale na výběr je i třeba jazzový festival.

Za dva týdny už tam budu osobně a zahájím pořádný průzkum. :-)

Totál Balkán

Na začátku tohoto roku jsem se konečně dočkal knížky, na kterou mě autorka dlouho navnaďovala ukázkami. Totál Balkán od Blanky Čechové je knížka o Kosovu, působení nejmenované mezinárodní Organizace a snaze něco reálně udělat (i navzdory Organizaci).

Dobře se to čte a člověk se dost zasměje – ale ačkoli „všechny osoby a události jsou smyšlené“, osudy hlavní hrdinky se nápadně podobají životopisu autorky. Takže to možná až tolik k smíchu není.

Krátká ukázka:

Ráno proběhla v kantýně pravidelná kolektivní rozborka, tentokrát o perestrojce uvnitř Organizace. O nezávislosti se mlčí, zato nám rozdali Instrukce k implementaci parametrů transformace.

Zapisuju si je do sešitku s logem.

Za prvý: Tak jako úplně všechny mezinárodní organizace, i tato je v nepřetržitým procesu transformace, restrukturalizace a inovace. Má to dvě výhody – za á) od organizace, kde právě probíhá transformace, nemůže nikdo oprávněně očekávat výsledky. To víte. Než se to zaběhne, než se to naučíme. (Fór je v tom, že takhle je to pořád a jen co skončí Transformační fáze I, přikročí se k Inovačnímu cyklu II, a pak dál, a tak, a furt.) Na a za bé) jediným opravdovým důvodem každý takový reformy je,  že se vytvoří Komise nebo Výbor pro záležitosti transformace, takže se zaměstná další tucet zbytečných lidí, dá se jim mandát, mobily, kanceláře, čas, dovolená, odměny a výsady a po roce se to všechno pozitivně zhodnotí.

Za druhý: Organizační schéma a dělbu práce v Organizaci nelze pochopit. Zatímco řada odborů a funkcí je v systému na první pohled navíc, několik úseků a spojnic zjevně chybí. (Chybějící články jsou ovšem, jak jinak, v režimu utajení.)

Za třetí: Když je něco v režimu utajení, znamená to buď, že za á) to vůbec neexistuje, za bé) se to ztratilo, anebo to za cé) nikdo nechápe. Za dé) se může stát, že vyzrazením utajovaný skutečnosti by došlo k přírodní katastrofě, k ohrožení světovýho míru nebo za é) –  a to je vůbec nejhorší! – k diskreditaci a zeštíhlení úřednickýho aparátu mezinárodních organizací.

Využil jsem příležitosti a knížku jsem si koupil jako e-book (na totalbalkan.cz) – jinak bych musel čekat, až se zas někdy dostanu do Čech. Takhle se celý obchod vyřídil během pár minut.

V první chvíli mě vyděsilo, že knížka má 515 stránek (v PDF), ale ty stránky jsou miniaturní, ve skutečnosti to tlustá knížka není. A na to, jak dobře se čte, je vysloveně trestuhodně krátká. Mně nevystačila ani na den.

Záchrana v poslední chvíli

Ve středu mě zachránil Amazon, protože když mi dorazila zásilka knížek, zbývaly mi v mojí poslední knížce dvě stránky. Neměl bych co číst ani cestou domů. Mimochodem, Airframe už jsem mezitím stihnul přečíst, vůbec jsem ji nemohl odložit.

Naopak mi odmítli do Dánska poslat jakékoli potraviny, včetně chilli omáček. A na středeční večeři padly poslední zbytky Naga Red Headhunter. :-(

J-day

Tento pátek byl J-day, tedy den, kdy se dánské vánoční pivo (Julebryg) dostává na trh a to je samozřejmě důvod k pořádné oslavě. Věřte nebo ne, úplně jsem na něj zapomněl a vzpomněl jsem si až v sobotu ráno, kdy jsem na ulicích viděl podpírající se Dány, prázdné láhve, rozbité sklenice a tak. Slavilo ze zřejmě poctivě.

Trochu mě to mrzí, určitě bych se někam „z výzkumných důvodů“ došel podívat – ale to bych zas určitě nešel v sobotu ráno běhat.

Mimochodem, běhat jsem byl u Hellerupu po pobřeží a viděl jsem hned několik Dánů, kteří vypadali, že se jdou koupat nebo že se už koupali. Ale ve vodě jsem neviděl nikoho, tak tam asi dlouho nepobyli.

Párty na velvyslanectví

V pátek jsem se nachomýtl na recepci na českém velvyslanectví v Kodani, která se konala u příležitosti Dne vzniku Československa. Propásl jsem projev velvyslance a tím vlastně celý program, nepočítám-li raut a kapelu. :) Tak jsem se alespoň najedl a popovídal s pár lidmi. Ale těšil jsem se na nějaké dobré pivo a to rozlévané z třetinkových lahví mě dost zklamalo.

Po oficiální části došlo ještě na neoficiální část, kde se konečně mluvilo převážně česky, hrály se české písničky a dopíjelo se pivo. A když jsem kolem jedné ráno odcházel, zábava byla ještě v plném proudu.

Docela příjemná záležitost.

Mopedy v Dánsku

Když jsem poprvé potkal na cyklostezce moped, dost mě to překvapilo. Nicméně v Dánsku je to zcela legální, má-li maximální moped rychlost do 45 km/h. Dnes jsem dokonce potkal jakousi motoškolu – asi sedm skútrů za sebou, všichni řidiči s oranžovými vestami a samozřejmě na cyklostezce.

Kodaň – první dojmy

V Kodani už jsem víc než měsíc a tak nějak jsem se zorientoval a vyřídil všechnu základní administrativu a podobně. Teď postupně zkoumám město a jak tu věci vůbec fungují.

Po Londýnu je všechno takové malé a pusté, ale zas ne že by mi to tak vadilo. Nicméně třeba jet z práce úplně prázdným vlakem je sice fajn, ale je to vážně divné. :-)

Páteří hromadné dopravy jsou vlaky a dvě linky metra (M2 jezdí přímo na letiště), doplněné autobusy a loděmi (ty jsem zatím nevyzkoušel). Cena lístku závisí na počtu zón, kterými projíždíte. Zajímavé jsou lístky na deset jízd – klippekort, které se kupují na určitý počet zón, ale lze je označit vícekrát nebo různě kombinovat – např. pro jízdu přes sedm zón můžete dvakrát označit dvouzónový klippekort a jednou třízónový. Dost neobvyklé, ale člověk si zvykne rychle. S klippekorty je největší problém v tom, že pokud se zohýbají, může být problém je strčit do strojku.

O Kodani se povídá, že tam jsou všude kola – a je to pravda. Co mě ale zaujalo nejvíc jsou různé typy nákladních kol – nikdy předtím jsem žádná podobná neviděl. Rád bych časem nafotil nějakou menší sérii, zatím mám jen jeden povedený úlovek:

Nákladní kolo

Ještě se musím zmínit o jedné věci a to je angličtina. Protože dánsky neumím (a ani se nechystám), bylo pro mě zásadní, zda se zde domluvím anglicky. Všichni mě ujišťovali, že každý v Kodani více či méně anglicky mluví, a je to fakt. Dokonce mě překvapilo, jak často angličtinu slyším na ulicích nebo ve vlaku. Na druhou stranu, třeba telefonní automat největší dánské banky mluví jen dánsky – tam bych angličtinu automaticky očekával jako druhý jazyk…

Goodbye, Londýn

Jak jsem již naznačil v předchozím příspěvku, odstěhoval jsem se z Londýna a nyní přebývám v Kodani. Tak by si Londýn asi zasloužil pár slov (mimochodem jsem přidal také rozlučkovou galerii).

Mé důvody k přesunu byly čistě pracovní, rozhodně nemůžu říct, že by se mi Londýn nelíbil nebo že už bych ho celý znal. Je samozřejmě zajímavé prozkoumávat další neznámé město, ale ta Kodaň mi teď přijde nějaká malá.

Londýn je prostě obrovský, dostat se z jednoho konce na druhý trvá věčnost a člověk má pořád spoustu cílů, kam se podívat. Výhoda je, že se každý vybere, ať už ho zajímá cokoli – architektura, muzea, divadla, hospody, parky, sportovní stadiony… Jen do těch hor je to trochu daleko.

Londýn není jen velký, ale je také přecpaný lidmi. Je dobré si rozmyslet kudy jít (třeba Oxford street nebo Covent Garden jsou občas takřka neprůchodné) a zejména kdy – to co jsem viděl v odpolední špičce na stanici Bank/Monument v City jsem si v životě nedovedl představit (pochopte, jsem zvyklý jen na prostorné a relativně prázdné metro v Praze). Na metro se tam stojí dlouhá fronta, ta se někdy proplétá až na ulici (a někdy uzavřou stanici pro přecpanost a všechny z ní zase vyženou). Tomuhle doporučuji se vyhnout za takřka jakoukoli cenu.

Než jsem šel do Londýna, všichni mi doporučovali najít si bydlení někde na metru. Já to ale vidím jinak – pokud máte tu možnost, cestujte vlakem. Jezdí svižněji, nebývají tak nacpané a stojí to stejně. Já jsem jezdil do City každý den z Barkingu a vlakem je to cca 15 minut, metrem zhruba 30 minut.

Obecně hromadná doprava funguje celkem dobře, na co si ale musíte dát pozor jsou víkendové jízdní řády. O víkendech se dělají všechny opravy, takže je obykle spousta tratí je uzavřená. Ale můžete si nechat posílat každý týden e-mail s informacemi, co vás o víkendu čeká.

Umět se efektivně pohybovat v MHD je v Londýně nezbytná dovednost číslo jedna – na chození pěšky je prostě všechno moc daleko.

Nejúžasnější mi na Londýnu přišlo to, že o ohromné spoustě míst člověk už slyšel nebo četl (zejména díky řadě britských spisovatelů, ale konec konců i v dějepise) a najednu je vidí na vlastní oči. V tomhle ohledu se Londýnu možná žádné město nevyrovná.

Jestli ještě budu někdy v životě bydlet v Londýně, to netuším. Ale vím zcela jistě, že se tam zas někdy zaletím podívat – navštívit, co se mi líbilo, a objevit něco dalšího.

Události v Londýně

Těsně před dovolenou jsem se odstěhoval z Londýna (do Kodaně, ale o tom jindy) a teď neklidně sleduji tamní násilnosti. Obdobné události ve Francii před pár lety mě nechaly v klidu, ale člověk to hned vnímá jinak, když ta místa zná a mám tam někde přátele.

 

Já jsem se v Londýně cítil celkem bezpečně (bydlel jsem v Barkingu na východě Londýna), teď bych to samé říct nemohl. Přeji Britům, ať to co nejdříve dostanou zase pod kontrolu.

Tour du Mont Blanc

Do galerie jsem přidal několik fotek z Tour du Mont Blanc, což je velmi známý trek kolem Mont Blancu o délce zhruba 170 kilometrů. My jsme zvolili takovou měkčí variantu – nalehko s podporou autobusu a snídaní a večeří zajišťovanou cestovkou. Plánovaný program (v praxi došlo k pár změnám) je k vidění na stránkách CK Alpina.

Počasí nám vyšlo, nikdo se nezranil, jídlo výborné, takže pohoda. A ty výhledy…